Rasově čisté Čechy

Nejlepší kamarádi mého syna jsou Orge a Jeremy. Orge je žlutý Peruánec a Jeremy černý jako bota. Účet v privilegované dlužní knížce našeho obchodu má i Salma a Sharma. Pořád si je pletu, jedna je Arabka, druhá Indka. Myslíte, že bydlíme ve velké metropoli či přístavním městě, které je tavicím kotlem různých kultur? Ne. Malé městečko na benátsko - tyrolském pomezí lemuje věnec alpských Dolomit. K dokonalosti chybí jen fialová kráva Milka. Nejzapadlejší Zapadákov Evropy.

V našem obchodě tvoří cizinci tak 10 % klientů, v diskontech v centru až 50 %.  Jsou ve všech třídách, od školek po univerzitu, obsluhují vás v restauracích, benzínkách, přijdou jako řemeslníci, občas je vidíte i v dražších autech. Mají svoje obchody, „kulturní místnosti", firmy, spolky. Objevují se na kandidátkách stran, zastupují vaše zájmy. Taková je normální, současná Evropa.

Imigrace ve vlnách

Na počátku 90 let pamatuji Albánce. Přišly jich desetitisíce, v lodích i po souši, večerní zprávy denně přinášely dramatické obrazy přeplněných táborů, ale také zprávy o přepadení, znásilňování, vykrádání vil, únosů. Všechno Albánci.

Pak to byli Jugoslávci. Z nich s rostoucím počtem porážek na válečných frontách především Srbové. Přepadení, znásilňování, vykrádačky, únosy. Obden ve večerních zprávách.

Nejzuřivější vlna dosud trvá. Rumuni (a rumunští Romové se svými gangy „dětských žebravých řádů", kteří rozbalili své papundeklové slumy u Říma a větších měst). Experti na padělání bankovních karet. A samozřejmě přepadení, znásilňování, vykrádačky, únosy. Obden ve večerních zprávách.

Přistěhovaleckým evergreenem jsou černoši. Připlouvají po desetiletí na bárkách k sicilským břehům. Jejich příběh je přibližně takový: táhnou často pěšky přes pouště severní Afriky k břehům Středozemního moře, tam zaplatí převoznické mafii cca 2-3tis. Euro za osobu. Mafie opatří potápějící se plavidlo, vyspraví ho do té míry, aby vydrželo ještě pár hodin na moři, nalodí do něj několik desítek, ale i stovek nešťastníků, přivážou ho na několik set metrů dlouhé lano a rychlým motorovým člunem jej vlečou po hladině.  Když mají za tmy na moři pocit, že je v blízkosti vrtulník či loď italských ozbrojených sil, hodí lano do vody a ujedou. Peníze už inkasovali. Imigranti na palubě  buď štěstí  nemají a za pár dnů je najdou mrtvé žízní a sluncem (případně se loď potopí dříve a nikdo se nic nedozví). Nebo štěstí  mají a jejich plavidlo  najde na širém moři nějaká hlídka a hrozny dehydrovaných černých hlav pak zdobí 10 vteřin zprávy místní televize. Pak jdou za plot do utečeneckého tábora a odtud deportace zpět do Afriky. Nebo opět mají štěstí a podaří se jim z tábora dostat ven a skončí jako neviditelní otroci na farmách jižní Itálie, lopotící jen za jídlo, organizovaní opět nějakou mafií. Teprve po dlouhých letech se některým podaří naučit jazyk a vymanit se z ilegálního soukolí do relativně normálního evropského života.

Popsat situaci moldavských služek, čínských textilních podnikatelů, vietnamských trhovců, brazilských profi-nevěst či východoevropských manželek přesahuje rozsah článku.

KVÍZ: Spočítejte poměr "rasově čistých" obličejů. Náhodný snímek z ulice v italském Janově.

Po každé agresivní imigrantské vlně jsem si říkal - teď to musí prasknout. Mají na svědomí 60% vražd a 82% pouličních loupeží. Takové plundrování barbarskými hordami si Italové nemohou už nechat líbit. Okolí mi dávalo za pravdu, v prvních letech, při Albáncích, rostly preference extrémní MSI, moji známí vrstevníci oblékali bombery s vyšitými bílými kříži a dokonce se mi povedlo -  zpitému do němoty - prospat na zadní sedačce auta vypálení historicky prvního černošského činžáku v Evropě (1991) v protější ulici. Druhý den nás reportéři naháněli po barech a snímky z „xenofobního Valdagna" obletěly svět. Mluvilo se „razantních opatřeních" proti imigrantům, strachu z růstu extremismu.  A víte, co z toho všeho nakonec bylo? NIC. Mladíci sloupli nášivky z bomberů, jakmile přešlo jejich adolescentní období, po Albáncích není ani slechu (integrovali se - část skončila v kriminále, část odešla zase dál, většina se usadila, našla si práci nebo byznys k podnikání), po Srbech není ani slechu (integrovali se) ani po Rumunech nebude brzo ani slechu (integrují se). Italové dále jedí svoji polentu se sopressou jako kdysi a vědí, že zásadní zátěží pro jejich sociální systém jsou spíše oni sami jako „mladí penzisté", než imigranti. Otázka nelegální imigrace je stále silné téma (které dává obživu mnoha politikům), které si žádá řešení, ale stejně tak silná témata jsou aktuální ekonomická recese, dodávky plynu z Ruska, nezávislost justice a Berlusconiho politické estrády... zkrátka žádná apokalypsa.

Rasově čisté Čechy

Z tohoto pohledu vypadají Čechy jako etnicky čistá kotlina někde uprostřed Evropy. Nebylo tomu tak vždycky, ale poté, co Hitler zlikvidoval české Židy a Cikány a Češi sami očistu dokonali vyhnáním milionové německé menšiny, po válce paradoxně naplnili nacistický ideál - jeden stát, jeden národ. Jistě, i za komunismu existovali v úzkém příhraničním pásu národnostní Poláci (příp. Maďaři na Slovensku), vietnamské přadleny v textilce, černošští studenti medicíny (ruské vojáky nepočítám mezi legální usedlíky) - ale těch všech bylo tak málo, že s nimi běžná masa populace neměla reálný kontakt. Romové žili většinou odděleně a gadžové si je zvykli brát „jako Cikány". Běžný Čech se pohyboval výlučně ve společnosti dalších Čechů.

Pak přišla revoluce, otevření hranic  a první (většinou tranzitní) cizinci. Trochu to připomíná netknutou pannu, okolnostmi nucenou přečkat první noc v kasárnách. Jako je ona šokována z každého vilného pohledu (než si zvykne), tak i z Čech se ozývá bití na poplach před „muslimským nebezpečím", „asijskou invazí" a pod. Např. blogger P. Litoš s vážností měří kilometry evropského pobřeží k vytvoření kulometných „palpostů" na zastavení milionových hord z Afriky. L. Větvička zase (zdařile) vyzývá muslimy celého světa, aby zůstali doma a nebrali mu půdu jeho předků. Přitom reálnou každodenní zkušenost s muslimy nemá v Čechách prakticky nikdo. Pomalu se objevují tu a tam vietnamské děti ve třídách, ale je to spíše výjimka, viditelní jsou spíše jejich rodiče na tržnicích. Stavební dříči z Ukrajiny jsou vesměs nenápadní a ruské Vary jsou „úzce lokální specialitou ve vývoji". Zato každodenní zkušenost všichni mají s telefonováním a internetem (jinak byste nečetli tento článek) a málokdo si uvědomí, že telekomunikační páteř v zemi vykopali Romové (tehdy ještě Cikáni). A s nakupováním. A že téměř všechny supermarkety,  administrativní budovy, a skoro vše, co od 90tých let v zemi stojí, postavily neviditelné ukrajinské ruce. Je Evropa nebo Čechy opravdu v ohrožení takovém, že je potřeba rozhodných činů?

Fukuyamův „Konec dějin muslimského džihádu"

Osobně si myslím, že se naplní Fukuyamova předpověď - islámský radikalismus souvisí s momentálně vysokou porodností v islámských zemích, která produkuje „nejnebezpečnější tvory této planety" (- tj. mladé horkokrevné muže 16-26 let). Ti nemají mnoho uplatnění v přeplněné vlasti, proto expandují do světa. Přibližně do 20 let by se populační boom měl překulit přes svůj vrchol a s jeho slábnutím by měl pomalu odeznívat i „muslimský problém". Takže žádné aritmetické „žebříky do nebe" o tom, jak nás muslimové „předrodí" nebo „přehlasují vagínou". Fukuyama to podložil statistikou, křivkama, ale chápu, že přečíst tlustou bichli jeho úvah není tak vzrušující, jako přečíst krátký článek, burcující k akci.

Zvykněme si s cizinci žít. Je to normální, evropské i české. Tím spíše naše „češství" dozraje k sebevědomé dospělosti. Učme se od muslimů - v nevlídné cizině se drží svého náboženství a zvyků, nemají na své straně nic, žádné „ministerstvo islámu". My máme všechny karty v ruce - stát, soudy, policii, vlastní území, většinovou populaci, místní tradici - a přitom se té hrstky bojíme, hrozíme „staňte se okamžitě bílými, jinak bude zle...!", brečíme „to všechno oni, nechovají se tak, jak chceme..." Jako katolík nejsem zrovna milovníkem islámu, ale než mně rozcupujete po diskusích  jako "multikulturalistu", uvažte, zda je zrovna toto zralé národní sebevědomí? Asimilační třenice v prvních letech jsou běžné a nevyhnutelné - řešme je rázně technickými, nikoliv politickými prostředky. Fungující policie a justice jsou dostatečně silnou medicínou. Pokud nefungují dost rychle a účinně - není problém v cizincích, ale v naší schopnosti si udělat pořádek ve vlastních úřadech.

Neúprosná „bílá" statistika

Podle údajů Eurostatu (což je oficiální statistický úřad Evropy) klesne počet Čechů do roku 2060 (toho se většina z nás ještě dožije) o celé 2 milióny. A zbytek bude hodně starý, většinou v penzi (62%). Češi zkrátka nechtějí rodit, což nebude znamenat nakonec nic jiného, než propad blahobytu, nutnost více a déle pracovat a stále to nebude stačit. Naštěstí má uvedená statistika ještě jeden sloupec - odhad přistěhovalců (1,2 mil. do r. 2060), kteří populační pokles sice zcela nevyrovnají, ale alespoň zmírní (na 0,8 mil.). Zablokujme hranice, nechme snít sen o „čistých Čechách" a pád bude o to rychlejší. Takže - až se naše panna otřepe z prvních úleků, možná zjistí, že kasárna mohou být lepším místem pro výběr životního partnera než samota u lesa, odkud pochází. I Češi mohou zjistit, že jejich problémem není to, jak se cizincům ubránit, ale způsob, jak jich k sobě domů (pro udržení blahobytu a „českého životního stylu") nalákat co nejvíce... A právě toto bude stále větší oříšek - vzhledem k tomu, že svět přece jen po krůčcích bohatne a statistiky předvídají, že v dalších desetiletích bude imigrantský proud pomalu slábnout...

Evropský genetický kód

Navíc - pokud by Evropa sáhla k nějakým drastickým opatřením - izolaci hranic, pronásledování cizinců, zákazy projevů jejich kultury - ne cizinci ji, ale ona sama by se tím připravila o své „evropanství". Evropská civilizace má osobní svobodu přímo zakódovanou ve své podstatě. Svoboda pohybu a rovnost všech (tedy včetně imigrantů) z ní nedělitelně vyplývají. Zaveďme brutální opatření a vlastní civilizaci tím udělíme smrtelnější ránu, než jsou schopni všichni cizinci světa.