Reportáž z oranžového ráje

Bydlím v zemi, kde existuje šrotovné a pastelkovné. A taky povinně 13. platy důchodců a vůbec všech zaměstnanců. A taky registrační pokladny. To není žádný vtip. Bydlím v totiž takovém oranžovém ráji. Poslechněte si, jak to tady chodí:

Šrotovné.

Funguje už léta. Je to prima. Kupujete nové auto? Za svůj křáp dostanete až 3000,- Euro. Nemusíte se namáhat mu hledat kupce, šrotovné už tak nízké ceny ojetin stlačilo ještě níž. Ojetiny za pár set Euro kupují jen ilegální černoši nebo je odvážejí fikaní Poláci, Češi, Rumuni či Srbové pro své kšefty u nich doma.

Pastelkovné.

Jinak příspěvek na školní pomůcky. Vyplníte formulář, pak asi deset dalších, dokládajících, že nejste příliš bohatý (do limitu se jako zaměstnanec v pohodě vejdete) a dostanete proplaceno část nákladů za koupi školních potřeb a učebnic. Prima – alespoň si pak můžete dát s dětmi dvě pizzy navíc

Veselí důchodci

Důchodci mají podstatně vyšší důchody (v porovnání k předchozímu platu) než u nás. Minimální důchod začíná zhruba na 500 Euro, velká část však bere okolo tisíce. K tomu dostanou pod stromeček ještě 13. důchod. Vnoučata to vědí a čekají odpovídající dárky. Navíc právě končí éra „mladých důchodců“, kdy stačilo odpracovat potřebný počet roků a bez ohledu na věk jste byl na státní výplatní pásce. V praxi to znamená, že např. žena, která se nezdržovala studiem, začala pracovat hned od 14ti, měla nějaké děti, mohla být v důchodu po čtyřicítce. Čerstvých padesátníků v penzi, popíjejících na zahrádce vedlejšího baru od rána do večera, vidím denně veselý chumel.

Jen blázen dělá za 12 platů ročně...

13. plat mají povinně také všichni zaměstnanci a dostávají jej kumulovaně při skončení pracovního poměru, jako jakési odstupné. Známý odcházel po 30ti letech ve fabrice do penze se zajímavým obnosem 30 platů. Navíc státní zaměstnanci mají klasický 13. plat, který berou před Vánoci, někteří ještě to samé před letní dovolenou, to máme 14 nebo 15 platů ročně.

Terno ve státní sféře

Učitelé, policisté, vojáci, úředníci, zdravotní personál – zkrátka všichni, které živí státní rozpočet, jsou dobře placeni. Když se sečtou všechny příplatky a výhody, dokonce lépe, než průměr v privátní sféře. Při minimální námaze. Dělat pro stát je zkrátka terno.

Všechny tyto prima věci jsou tady, v Itálii, darem populismu, nastřádaného za poslední dvě dekády rozličných vlád. Je to tak prima, že bych každému, komu se výše uvedené líbí, doporučil rychlé přestěhování sem k nám. Do oranžového ráje. Dnes jsme v Unii, tak je to možné raz dva. Čtěte však dále, seznam prima věcí zdaleka nekončí:

Daň z vlastnictví auta

Prima věc, kdy poté, co jste vydělané peníze zdanili daní z příjmu a koupili si auto, dále z něj ročně platíte daň cca od 140 do tisíce Euro (podle výkonu motoru). Navíc, samozřejmě kromě povinného a havarijního pojištění a poplatku za emise. Tuto prima věc u nás v Čechách nemáme. Zatím. Nejsme ještě v oranžovém ráji.

Daň z bankovního konta

Čtvrtletně to dělá 8,55 Euro, to máme 34,20 Euro ročně z každého bankovního účtu. Prima je, že si nemusíte vůbec hlídat, kdy ji platit, strhnou vám ji automaticky sami. Žádné starosti, stačí se jen postarat o maličkost, aby na konto nějaké peníze přibývaly. O zbytek se postarají za vás.

Poplatek z mínusového zůstatku

Když si neplníte ani tu jedinou nejmenší povinnost (viz minulý odstavec), kterou po vás stát a banka oprávněně žádá – totiž neládujete účet čerstvými penězi a dostanete se do mínusu, nezasloužíte si nic jiného, než opět jeden malý poplatek navíc. Ze záporného zůstatku na účtu. Plus samozřejmě sankční úrok. Jak jinak - to si myslíte, že nějakým úrokem to končí?!

Daň z plynu a vody

V každém kubíku zemního plynu, který propálíte, se schovává veselá daň. Není to DPH, ani spotřební daň, o těch už automaticky mlčím, ale tato se jmenuje „výrobní daň“ a navýší cenu plynu o třetinu. U kubíku vody to dělá asi jen desetina, tady je stát nemístně zdrženlivý...

Daň z ptáka, ryby a houby

Bez trestu nemohou zůstat ani tradiční aktivity – stejně jako u nás každý vesnický kluk chytá ryby, tak i tady v Alpách, kdo nemá flintu na ptáky a prut, není chlap. Roční daň („licence“) za ptáky je ve stovkách Euro (do tisíce, dle revíru), na ryby v desítkách Euro a specialitou je houbařský průkaz, bez kterého nesmíte sebrat jedinou houbu. Poplatek? Pakatel ... asi 20 Euro, nemusí pršet, stačí když kape...

Drahé dálnice

Jak rád bych platil roční dálniční známku! Ale to nejde, zde, v oranžovém ráji, má tato zvláštní daň za užití státních dálnic veselejší formu – platbu za ujetý kilometr. Při ceně asi 5 centů (1,35 Kč) za kilometr český roční kupon projedete při jediné cestě do hlavního města a zbytek roku buď parkujete v garáži nebo projíždíte další „roční kupony“, pěkně jeden za druhým. Na množstevní slevy se tu nehraje. Halt nemůžete chtít po státu všechno, když děckám platí pastelky...

Vyšší DPH

Je politicky neúnosné zvyšovat daně. Naopak – voliči ocení jejich snížení. Proto se ze dvou sazeb DPH vymyslí tři – 4%, 10% a 20%. Politická rétorika pak zdůrazňuje, co všechno přesouvá či „nechává“ ve snížené sazbě, celkový efekt je však jasný – odvádí se víc. V našem supermarketu při stejném obratu odvádíme na DPH více, než v Čechách.

Konec legrace

V nedávné minulosti existovaly ještě veselejší roztomilosti, jako např. poplatek za dobití mobilu – bylo to tak snadné: přišli jste do krámu, zaplatili 10 Euro a za minutu přišla SMS, že vám zvýšili kredit o 8 Euro... zkrátka euforie při každém nabití. Škoda, že tento populární poplatek rozpustili do minuty hovorného, aby nebyl kvůli několika nespokojencům tak na očích. Dalším nedávným hitem byla daň z pasu. Majitel byl povinen do něj ročně lepit kolek v hodnotě cca 50tis. Lir (cca 1000 Kč), jinak byl neplatný. S rušením celnic v rámci EU však bohužel skončila i tato legrace. Nedivte se proto, že nebývalá kreativita vlády v daňových inovacích dala vzniknout slavné obavě prostých Italů, že se chystá zpoplatnění i intimní sféry. Tato vcelku rozumná myšlenka však narazila na technické obtíže při evidenci jednotlivých daňových událostí, proto zatím stále čeká na realizaci (alespoň já dosud nic neplatím).

Drahá pracovní síla

Je zvláštní, skrytou a možná největší daní, kterou nikdy nepřesunete na bohaté, ale platit ji budou všichni ti malí příjemci sociálních výhod. Znamená, že vyšší nezaměstnanost (přes 10%) nikdy neklesne a dál bude pomalu tiše růst, protože jedna fabrika za druhou bude rušit výrobu a přesouvat ji spolu s Rudou Havlíkem někam do Číny a Indie, kde oranžový ráj ještě nemají. A taky budou stále více najímat lidi z agentur (kde pracují zejména imigranti). A malí soukromníci vás vezmou leda načerno, protože těch, co kopou zlato, je málo a ostatní by splakali nad výdělkem, kdyby měli odvádět další 1,5 násobek čisté mzdy státu. Takže tou skrytou daní bude rostoucí nejistota místa, pokud ještě pracujete. Nebo ta část černé mzdy, ze které nejdou odvody, pokud pracujete u soukromníka. Nebo rozdíl mezi platem a přídavky, pokud už jste nezaměstnaný. Ale nezoufejte – vždy ještě máte poslední trumf – volební hlas. Ten má takovou cenu, že se vždy najde někdo, kdo za něj pumpne nějakou vzdálenou generaci a oranžovou pohodu prodlouží.

Zdejší oranžový ráj (jinak řečeno sociální stát) je strašně prima. V prvních letech. Pak se začne zadýchávat a potit. Ještě je na nohou, protože ujídá z podstaty, z technologií a bohatství, nahromaděného generacemi (které nevysál komunismus jako v Čechách). Ale je jasné, že nemá daleko k infarktu. Každou korunu, kterou od státu dostanete, vám jinou cestou vezme dvakrát. Nebo třikrát. Její putování státním aparátem něco stojí a peníze se nemohou trvale tisknout ze vzduchu. A nelze také donekonečna brát jen bohatým a schopným. Ti mají obvykle dost síly absurdní míru zdanění neakceptovat. Takže nakonec tak či onak to zaplatí masa běžných poplatníků spoustou „nenápadných“ daní, kteří si pak  příliš pozdě uvědomí, že pastelky od státu jsou ty nejdražší pastelky na světě...

Vím, že tento typ lidí můj článek nikdy nebude číst. Až je ovšem uvidíte na předvolebním mítingu, hypnotizované sladkým sněním o podporách všeho druhu, povězte jim o mém oranžovém ráji...:))