Obama – velké naděje dnes, velké zklamání zítra

Obama 44. presidentem – sledoval jsem v televizi inaugurační koláž – velká slova, vlastenecké písně, statisíce lidí a zejména spousta, spousta naděje...

Lidé plakali, vyjadřovali víru v zítřek, zpívali, tlačili se, vypínali se na špičky, aby svou zhmotnělou naději zahlédli na vlastní oči, a to nejen před Capitolem, ale i u velkoplošných obrazovek v Keni, na univerzitě v Římě a vůbec po celém světě. A asketický sympaťák tmavé pleti s kravatou hlásá CHANGE !, hlásá YES, WE CAN ! z miliónů plakátů, z miliónů transparentů, z miliónů obrazovek po celé zemi. Můžeme změnit svět ! Teď ! Obamův pohled vždy směřuje vzhůru a do dálky. Všimněte si...

Heslo „Change !“ bylo i hlavním myšlenkou kampaně J.F. Kennedyho, který je ikonou   a duchovním otcem moderních reformátorů. Nakonec jeho největším přínosem bylo vybruslení z nebezpečné Kubánské krize (kdy se svět dostal na hranu jaderné války), do života běžných Američanů však žádné zásadní změny nestačil vnést, protože jej zastřelili právě v ten okamžik, kdy se ještě nestihl v něčem smočit a to mu zajistilo nesmrtelné místo v dějinách. Hned vedle M. L. Kinga, J. Lennona  a jiných polobohů.

Heslo „Change !“ bylo prakticky jediným volebním programem také Billa Clintona. Vzpomínám i jeho uvedení do úřadu a velké naděje, které vzbuzovala jeho optimistická tvář. Říkalo se:  Hle – to je Nový Kennedy...! Při vzpomínce na jeho prezidentování se však většině lidí spíše vybaví zejména aféra, kdy mu stážistka zkoumala přirození, než nějaká zásadní Změna...

Heslo „Change !“ zní nyní i z úst Baracka Obamy. I on je srovnáván s J. F. Kennedym. Aby nedošlo k omylu – nejsem nepřítelem B. Obamy, ani ho nechci nijak ironizovat. Být Američanem, volil bych sice Mc Caina, ale stejně jako v USA nejsou komunisté a volí se mezi pravicí a ještě větší pravicí, tak i prezidentské volby jsou o výběru mezi prezidentem dobrým a tím ještě lepším. Obama bude jistě dobrým prezidentem a k tomu mu přeji vše nejlepší.

Ironizovat naopak chci tu vzedmutou vlnu nadšeného očekávání... čeho vlastně...? V zářících očích je vidět NADĚJE v NĚCO, i když to něco má tak abstraktní podobu chlápka v kravatě, který NĚCO v budoucnosti možná udělá, OČEKÁVÁNÍ NĚČEHO, i když má stejně nejasný tvar jako slovo „change...“ Blogger pan Daníček (jehož články se zájmem čtu) od něj dokonce očekává, že vyvede svět z rasistického zajetí...

Zástupy stejně zářících očí, plných naděje, stály v pražských ulicích v roce 1948, v petrohradských v roce 1917, pařížských v r. 1792... a mnohdy a mnohdy jindy. A všechny měly jedno společné – nebyly naplněny.

Nechme tedy Baracka Obamu, aby byl standardním presidentem svých Američanů. Pokud se mu podaří pro ně nebo i pro svět udělat něco navíc, něco, co se více zablýská v truhlici světové politiky – radujme se. Velké naděje však schovejme na věci, které jsou mimo tento svět, nebo jimi alespoň šetřme, jako šafránem.

Velké naděje bývají totiž zároveň matkami velkých zklamání.

pozn.: pro ty, kteří nerozumějí anglicky... change = změna, yes, we can = ano, my můžeme