Chvála spekulace (o vrazích z Wall Streetu a nevinné Pretty Woman)

Jsou spekulanti jen parazity, kteří nic neprodukují, vyhánějí ceny nahoru, způsobují krize a bankroty poctivých lidí? Anebo může být i pro „poctivé lidi“ činnost spekulantů požehnáním?

Spekulant levně nakupuje, aby draze prodal. Tak prosté to je, že se tato definice může vztáhnout na všechny z nás. My všichni chceme levně nakoupit a draze prodat, chceme svůj prospěch. V práci, v lásce, v zážitcích, ve svém vzdělání. Přesto většina se spekulanty necítí. Nemáme totiž úspěch, neumíme naši přirozenou touhu po vlastním prospěchu zhmotnit v reálné peníze. Nevíme, co, kde a jak zdrahne a nemáme odvahu na nejasná tušení vsadit vlastní úspory. Kdybychom to věděli, rádi bychom se stali úspěšnými spekulanty všichni. Tato hranice je tak tenká a neviditelná, jako je těžce dosažitelná, proto odděluje nejen úspěch od neúspěchu, ale i uznání od naprosté nenávisti. A právě té je na naší straně hranice právě tolik, kolik je neznalosti, co dobrá spekulace těch úspěšných vlastně přináší nám, těm méně úspěšným.

Smysl spekulace

Základním přínosem každé spekulace, který uvádí každá ekonomická učebnice, je snižování rizika v čase nebo místě. Co to znamená? Nejtypičtější ukázkou spekulace je spekulace s úrodou. Při podzimní sklizni je ječmene dost a jeho ceny nízké. Na začátku léta zase nedostatek – čeká se na další úrodu, ceny na trhu letí vzhůru. Spekulant tedy nakupuje ječmen na podzim (odčerpává jeho zásoby a tlačí nízké podzimní cenu nahoru), aby jej pustil na trh v létě (tehdy zvyšuje jeho množství na trhu a tím poněkud snižuje vysokou letní cenu). Před několika sty lety tito obchodníci skutečně nakupovali pytle obilí, skladovali je ve svých stodolách a pak je vozili na trh. Dnes je celý proces tak automatizovaný, že spekulant nevidí ani zrno, budoucí úrodu kupuje a prodává papírově (dnes už jen elektronickým převodem). Toto je velmi zjednodušený příklad vyrovnávání cen v čase, které má pozitivní dopad pro všechny členy systému – zemědělce, obchodníky, zpracovatele potravin i jejich spotřebitele.

V principu stejné je vyrovnávání cen v místě: pokud spekulant zjistí, že je ječmen v Praze dražší než v Brně, začne jej vozit z Brna (kde sníží jeho zásobu a tím navýší cenu) do Prahy (kde zvýšení jeho množství na trhu bude tlačit ceny dolů). Výsledkem bude mnohem nižší cenový rozdíl mezi Prahou a Brnem, než kdyby spekulace nebyla, a tím také růst bohatství většiny obyvatel jak Prahy, tak i Brna.

Skutečný svět je samozřejmě mnohem složitější, než tyto idealizované příklady. Základním nástrojem spekulantů jsou informace a vítězí ten, kdo je má lepší nebo v nich umí lépe číst. Úroda je pokaždé jiná, vliv na její velikost má počasí a dalších deset faktorů, spekuluje se na cenu nevytěžených surovin nebo cenu budoucích akcií, spekuluje se na výrobky, kariéry umělců a tisíc jiných věcí. Ceny létají vzhůru či padají dolů podle toho, jakou lidská mysl očekává vzácnost dané komodity a je to tak dobře i pro toho posledního spotřebitele. Protože pohyb ceny usměrňuje přirozenou cestou i spotřebu a ta by bez volné spekulace balancovala mezi daleko ostřejšími extrémy – od zoufalého nedostatku po naprosté plýtvání. Právě tomu spekulace sice nechtěně, zato velmi účinně předchází – napomáhá k hospodárnějšímu nakládání se zdroji.

Pozorný čtenář si jistě všimne, že za slovo spekulace lze dosadit jiné slovo, totiž – volný trh. Obojí jsou totiž jedním a tím samým, protože zásadní podmínkou, aby to celé fungovalo a prospívalo, je svoboda. Volnost nabízet, nakupovat a prodávat bez omezení a strachu. Jakékoliv omezení – byť je zaváděno ze sebelepších úmyslů – může mít pozitiva jen nepatrné a krátkodobé. Z delšího časového období regulace přinášejí vždy horší výsledky, než volná spontánní lidská aktivita.

Spekulační bubliny

Konflikt mezi svobodou a regulacemi trhu je také neviditelnou podstatou situací, kdy – jak říkají levicoví odpůrci svobodného trhu – se „trh zbláznil“, „trh selhal“, apod. Pečlivou analýzou prakticky každé krize, způsobené prudkým růstem a následným propadem cen  je nějaký zásah vlády, který umožnil nezodpovědné chování dalších lidí. Příkladem může být tlak vlády USA na banky, aby poskytovaly hypotéky širokým vrstvám obyvatel a následné „zachraňování“ vybraných podniků v nedávné hypoteční krizi r. 2008. Vyto vládní zásahy jednak vyvolaly cenovou bublinu na trhu nemovitostí (kterou by normální spekulace s nemovitostmi nikdy nenechala tak nabobtnat), jednak nepřímo podržela akcie hypotečních ústavů (které by běžná akciová spekulace poslala ke dnu dávno předtím, než by jejich špatně kryté půjčky narostly do astronomických výšin). Svobodný trh (což je jen jiný název pro volnou spekulaci), má schopnost se s chybujícími firmami vypořádat sice nemilosrdně, ale velmi rychle a tím znemožnit, aby se jejich chyby šířily jako virus na zbytek společnosti. Vláda pod populistickým tlakem často jedná ve snaze zabránit těmto jednotlivým „krutostem trhu“ vůči chybujícím, ale tím jen přenáší nemoc na celou společnost a zatahuje ji tím do dlouhé agonie krize. Ano, nebýt konkrétních vládních intervencí Bushovy a Obamovy administrativy, krize by nepřekročila meze místního hypotečního sektoru, natož hranice USA. Za spekulační bubliny nemůže tedy „chamtivost spekulantů“ (ta má spíše stabilizující účinek), ale různé ochranářské regulace, které se vždy nějakými zadními vrátky vymstí.

Největší hodnota spekulace

Největším dobrodiním, které spekulace společnosti dává, je, že stanovuje hodnotu věcí. Nic nemá absolutní hodnotu, jen hodnotu relativní, danou momentální nabídkou a poptávkou. I nový dům může mít „skutečnou hodnotu“ nulu, pokud jej nikdo nechce koupit a tvrdohlavý majitel se může rozčilovat jak chce, že „jen za cihly a beton dal milion“. Spekulant více než kdo jiný svou spekulací testuje a stanovuje aktuální reálné hodnoty věcí. Tvoří hodnoty z věcí nedoceněných a odhaluje, co je nesmyslně přeceněno.

Kdo by neznal holywoodskou limonádu s Richardem Geerem a Julii Robertsovou Pretty Women... Chamtivý milionář se doposud počestně živil tím, že ruinoval „zdravé“ podniky a tím připravoval o práci stovky otců od rodin. Vytipoval si loděnici, která po desetiletí vyráběla dobré lodě. Koupil ji, zrušil výrobu, její majetek rozporcoval a po částech prodal, dělníky poslal na pracovní úřad a shrábl peníze. V zamilovaném poblouznění však „prozřel“ a dal na vidění dobra očima chudé dívky a své jednání změnil. Zapomněl na svůj zisk a nechal dělníky dál stavět lodě, vždyť přeci oni – na rozdíl od něho, spekulanta, „něco užitečného tvoří“...! Miliony očí nad takovým obrácením padoucha nezůstalo suchých a filmu přineslo vyneslo zasloužené tržby.

V reálném světě to však neštěstí chodí jinak. Naštěstí, nejen pro milionáře, ale i pro ony chudé dívky. Proč? Ve skutečnosti spekulant (R. Geere) našel možnost, jak využít aktiva dané loděnice lépe, než je využívala ona firma sama. Jinak by na ně po rozporcování a rozprodeji nic nezbylo. Noví kupci doků a částí budov koupí dali najevo, že daný majetek umí zužitkovat lépe, než stará loděnice letitou výrobou lodí (třeba tam budou letovat chipy do notebooků). Už jen hrozba z existence „žraloků z Wall Streetu“ (kterého si R. Geere zahrál) nutí firmy k výkonnosti a jejich management být stále ve střehu, což pak v důsledku znamená lepší výrobky, efektivnější podniky, více blahobytu a pokroku pro všechny. Spekulant Geere tedy něco zásadního stvořil: vymyslel a rozsekáním na kousky stvořil lepší využití zdrojů za miliony dolarů. Myšlenkou vytvořil více reálné hodnoty, než dělníci pokračováním výroby průměrných lodí.

Sentimentální filmová realita je ovšem jiná – co je dobré a spravedlivé, ví nejlépe chudá dívka, a ta je přesvědčena, že je lepší dál stavět lodě.

Ovšem – soudě podle tržeb filmu i nenávisti veřejnosti vůči spekulantům, „zločincům s bílými límečky“ -  kolik z nás dává přednost před reálným světem raději světu Pretty Women... ?

Článek vyšel na na webu Devian.cz