Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak pračka rozbila rodinu a dala vzniknout feminismu

6. 07. 2011 14:44:02
I v Čechách prudce roste počet nesezdaných mužů a žen a klesá jejich touha se „vázat“ tím druhým, natož rodit děti. Má to na svědomí morálka, strach z rozvodu nebo obyčejná pračka?

Velké rodiny měly své výhody po celou lidskou historii. V minulosti mimo rodinný klan mohl jednotlivec jen těžko přežít, nebo nanejvýše živořil. Moderní doba však tato negativa stále více snižuje a tím relativně zvyšuje výhodnost života bezdětných párů či osamělých jedinců – nazývejme je pro jednoduchost půvabně moderním anglickým slovem singles. Jaká negativa to jsou konkrétně? Především

Domácí práce

Starat se o jídlo a ošacení znamenalo po celou dosavadní historii pustou dřinu na plný úvazek, minimálně jedné osoby, která s rozrůstající rodinou potřebovala pomoc i starších dětí. Muž, kterému zemřela žena, se musel v předindustriálním věku co nejdříve oženit znovu, jinak by jej čekal krušný úděl. Proč?

Zena_pere.jpgJádrem domácích prací bylo vždy vaření a praní. Problémem ale byla především spousta přidružených prací okolo, které samotné vaření a praní podmiňovaly – ženy musely zpracovat píci na oheň, vyrobit a zakonzervovat suroviny, ze kterých se vařilo, obstarat vodu. V případě ošacení vyrobit přízi, z ní látku, z ní ušít šaty, vyrobit mýdlo a teprve mohlo přijít na řadu samotné praní. To se odehrávalo mimo domov, za studena u nějakého zdroje vody, teprve v relativně nedávné minulosti se započalo s vyvářením, kterému předcházela opět zdlouhavá příprava vroucí vody. Muži nechávali tyto práce ženám nikoliv ze sobeckých důvodů nebo pohodlnosti, ale jednoduše proto, že na ně samotné čekala dřina ještě pustější, a to na poli, kde pracovalo přes 90% populace. Ve městech jich bydlel jen malý zlomek.

Dnešní situace se v tomto srovnání musí jevit jako pohádka – myčky nádobí, pračky, žehličky, sušičky, mixéry, mikrovlnné trouby a indukční desky, k tomu všechny suroviny a polotovary k dispozici v supermarketu cestou z práce. Singles tyto domácí starosti zvládají stále snadněji a hlavně – sami. K jejich výkonu díky strojům a efektivitě již nepotřebují druhou osobu.

Zabezpečení ve stáří

Po celou historii se o stářím zesláblé rodiče starali jejich děti. Bez nich by často staří doslova umřeli hladem – reálnost takto drastického konce byla dostatečným stimulem pro hledání partnera a zakládání rodin. V posledních desetiletích přišla historická novinka – státní pensijní systém. Relativně slušné zabezpečení ve stáří pro všechny bez výjimky - umožňuje jistou nezodpovědnost v produktivním životě a zejména odebírá jeden z mocných stimulů pro zakládání rodin. Singles dnes poprvé v historii mohou zestárnout, aniž by umřeli hlady.

Samota

Rodina zabezpečovala kromě materiální sítě také přirozenou síť psychologickou. Kromě běžných rodinných konfliktů zajišťovala i porozumění, podporu, zájem, vztahy. Člověk bez rodiny brzy zjistil, že ho ti s rodinami sice srdečně pozdraví a přeptají se na zdraví, ale to je tak všechno. Každý z nich žil v bublině světa své vlastní rodiny, do které tehdejší single nemohl proniknout a byl tak odkázán jen na povrchní vztahy, tj. na vnitřní samotu. Ta se navíc s postupujícím věkem prohlubovala.

bamboccioni.jpgDnes modernita přináší dramatický obrat i v této sféře. Jsme sice na samém počátku, takže novinka nemusí být ještě každému zřejmá, ale tendence je jasná: tím, jak se počet nesezdaných či rozvedených jedinců blíží polovině, nenápadně jsme se přehoupli do situace, kdy singles začínají tvořit většinu. A tam, kde většina má stejný problém, je snadné najít i jeho řešení. Budoucí single bude potkávat mraky jiných single ve stejné situaci, se kterými bude vytvářet různě proměnlivé partičky – mikrokomunity - podle různých kritérií (bydliště, filosofická orientace, zájmy, sportovní aktivity, apod.) Průměrný single bude součástí několika takových mikrokomunit a do jisté míry si bude ovlivňovat hloubku sdílených vztahů s ostatními tak, aby vybalancoval potřebu soukromí na straně jedné a potřebu zahnat samotu na straně druhé. Internet a Facebook jen celý proces urychlují, protože i přes jistou plochost a povrchnost vztahů nabízejí obrovský akční rádius pro nalezení těch typů lidí, které odpovídají našim kritériím, ať už jsou jakákoliv.

Pohled na osamělost mění také pokrok v technologiích - nové druhy komunikace i nové druhy zábavy. Tam, kde babička dříve čekala měsíce na dopis od vnuka (či ho viděla 2x do roka během prázdnin), dnes s ním může pomocí Skype hovořit 2x týdně. A to mluvíme o současných možnostech, ne o těch budoucích. Až zestárne dnešní FB-generace, jistě ji bude čekat jiná náplň večerů, než v papučích osaměle sledovat televizní varieté, jako současné penzisty. Byť i současní penzisté jsou na tom stále o mnoho lépe, než jejich dědové, kterým večer nezbývalo než se za tikotu hodin pohroužit do svých vzpomínek...

single_vari.jpgSladký, sladký single život...

Velká rodina, která uvedené stránky života zjednodušovala, dnes už ten efekt nemá. Naopak singles nejenže si vystačí sami, ale mají oproti rodině v mnohém život jednodušší. Dalo by se říci – až sladce snadný: Muži i ženy se snadno uživí sami. Co více – bez nutnosti živit „neproduktivního“ partnera na mateřské a děti mají vyšší materielní standard než živitelé rodin. Singles se lépe baví – kromě zaměstnání mají prakticky jediný úkol, a to najít způsob stále rafinovanější zábavy. Otcům a matkám naproti tomu zábava nastává až po zaopatření dětí, což zabere obvykle největší část mimopracovního času. Singles se zkrátka snadněji živí a lépe baví, když rodinu a děti nemají. Nepotřebují ji k tomu. To je prostý fakt.

Domácí nevolnice

Emancipace ženy, vznik feminismu, rozpad velkých rodin a prodlužování bezdětného života singles – to vše jsou provázané a pozoruhodné procesy, podobné jinému historickému procesu, a sice pozvolnému rozpouštění nevolnictví. To také nebyla skoková událost, probíhala desítky až stovky let a způsobil ji propletenec společensko-ekonomických důvodů. Především růst efektivity zemědělské produkce tlačil na specializaci jednoduchých a nekvalifikovaných nevolníků. Feudálové – pokud nechtěli zůstat mimo proud a nechat svá panství pomalu upadat – nechávali svou půdu efektivněji obdělávat stále menším počtem lidí a naopak se snažili podnikat v rodící se průmyslové výrobě, kde ovšem potřebovali kvalifikované síly. Řád, který fungoval po tisíciletí, najednou přestával být výhodný.

zena_drhne_podlahu.jpgAnalogie s ženskou emancipací je nasnadě – s rostoucí efektivitou domácích prací by se stále více nekvalifikovaných hospodyň doma nudilo, na druhou stranu zjišťují, že je o jejich práci zájem jinde, ve službách a průmyslu, pokud se kvalifikují. Pracující specializovaná žena, která si domácí práce „kupuje“ (formou služeb a spotřebičů), je podstatně efektivnější, než nekvalifikovaná hospodyně, která si „vše dělá sama“. S trochou sarkasmu můžeme zjednodušit sociologické zjištění, že automatická pračka uvolnila ruce ženě, aby se mohla začít živit bez muže a muži, aby přestal potřebovat ženu.

Budoucnost

bude ve znamení pokračování současného trendu – tj. dalšího zjednodušování domácích prací, snadnější starost o děti, zapojování žen do práce „mimo domov“, stírání ženských a mužských rolí. Tedy žádné „návraty ke kořenům“ a „domácím krbům“.

muzi_skrabou.jpgTechnickou zajímavostí pro detailisty je, CO se bude na domácích pracích zlepšovat... Technický pokrok v minulosti nejdříve řešil nejnamáhavější (a nejsnáze řešitelné) články procesu, a pak se zabýval těmi méně problematickými. Na příkladu pračky – největší fyzickou dřinu praní, máchání a ždímání vyřešil otočný buben a chemická rozpouštědla. Pak přišlo na řadu sušení v sušičce. Nyní bude jistě poptávka po vyřešení jemnějších (a technicky náročnějších) částí procesu, jako je například vyjmutí, složení a uložení prádla do skříní...

Jako každá rodina jsme řešili dřez plný špinavého nádobí. Po zakoupení myčky se zdálo, že je problém jednou pro vždy vyřešen. Nicméně jsem si všiml, že problém je psychologicky stále stejně velký – jen se posunul. Nyní řešíme, kdo nádobí do myčky naskládá a zase včas vyskládá ven...

Prkotiny jako seriozní problém

Příklad s myčkou ukazuje, jak je lidská námaha relativní věcí. Záleží na tom, co s čím srovnáváme. Domácí práce vypadají jako nepodstatnosti jen pokud měl člověk ještě vážnější problémy, jako např. nekonečnou dřinu na poli, nebo pozdější dřinu v továrně 19. století. Pokud je srovnáme s fyzicky nenáročnou kancelářskou prací v současnosti, může její „namáhavost“ relativně vzrůst. Zásadním problémem se tedy domácí práce mohou stát při změně úhlu pohledu: pokud v budoucnu budou muset zlomky populace zajistit výsledky své specializace pro zbytek společnosti, budou potřebovat ještě více uvolnit ruce, než je tomu dnes. Například zlomek produktivních pracovníků bude muset uživit armádu penzistů. Nebo zlomek specialistů bude muset produkovat pro zbytek odlišně specialilzované společnosti. Tak či onak, lidé v blízké budoucnosti budou muset být supervýkonní. A supervýkonná tvořivost se už nedá motivovat negativně, stále více se prosazuje motivace pozitivní. Člověk budoucnosti tedy bude muset mít na jedné straně mnoho lákadel, mnoho prostoru k zábavě, jejíž dostupnost ho bude motivovat k maximální efektivitě v relativně malé, avšak velmi produktivní části pracovního dne.

Velké problémy dnes – velké šance zítra

Vážným problémem dneška se zdají důsledky života singles – ústup tradičních svazků, pokles porodnosti a obnovy populace. Vážné problémy lákají k dramatickým opatřením – nejlépe na státní úrovni. Centrální opatření však mají jedno společné – napáchají obvykle více zla než užitku a dokáží se neomylně míjet se zamýšleným cílem (jak svědčí např. dlouhá historie centrálních snah o zvýšení porodnosti už od dob starého Říma). Motivy lidského chování jsou hlubší a mimo pole schopností sociálních inženýrů.

Na druhé straně nechci nijak vířit z „problému singles“ jen obavy a antipatie. Z toho, co se v minulosti jevilo jako negativní a nahánělo strach, se často v budoucnosti vylíhlo něco mnohem pozitivnějšího, něco, co v jeho počátcích člověk těžko mohl pochopit či docenit.

Nezbývá než čekat na spontánní řešení. To může být jednak velkou výzvou a jednak novou kapitolou dobrodružství lidského příběhu...

FB-generation.jpg

Budoucnost: FaceBook-Generation nastupuje.

Autor: Vít Kučík | středa 6.7.2011 14:44 | karma článku: 28.42 | přečteno: 3171x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Náboženské bludy a prezidentová milost Kajínkovi

Vážený člen jakékoliv náboženské nebo církevní organizace, který žije vzorným osobním, manželským a rodinným životem, nemá v přítomnosti Boha bible žádnou výhodu ani přednost před lhářem, darebákem, zločincem a poběhlicí.

27.6.2017 v 18:09 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 492 | Diskuse

Pavel Liprt

Komňa - vesnice roku 1592 nebo 2011?

Že se Jeníček narodil, to je jisté. Dokonce i na dni se všichni shodnou, byl to 28. březen 1592. Horší je to ale s místem narození Jana Amose Komenského. Nic určitě nezkazím, když uvedu, že se tak stalo na jihovýchodní Moravě.

27.6.2017 v 15:06 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 269 | Diskuse

František Filip Dvořák

Sugesce k ovládání společnosti

Od nepaměti tento mechanismus využívaly kulty a církve všeho druhu. A proč to dělají? Inu - myslí to s námi dobře. Dokonce tak dobře, že nás ochrání před tím, abychom se namáhali myslet sami.

27.6.2017 v 12:58 | Karma článku: 21.39 | Přečteno: 512 | Diskuse

Jaroslav Čejka

O miliardáři, kterému ukradli křeslo

Wolkrova "Pohádka o milionáři, který ukradl slunce" už dávno není in. Zná ji jen málokdo. Podobně jako jejího autora. Dnes jsou v kurzu jiné příběhy. Například ten o miliardáři, kterému ukradli křeslo. To ministerské, samozřejmě.

27.6.2017 v 12:27 | Karma článku: 20.42 | Přečteno: 816 |

Josef Hejna

Sedlina

Každý občan má svůj rozum, každý může posoudit papalášské praktiky Pražského hradu sám. Jenom přemýšlím, jaké výročí mává na Ovčáčka. Tomu by to na Hradě moc slušelo.

27.6.2017 v 12:00 | Karma článku: 17.46 | Přečteno: 292 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6076
Studoval jsem a pracoval v Praze v IT a logistice... momentálně se svou rodinou žiji na úpatí Dolomit v severní Itálii

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.