O poctivém proti-islámském boji. V Čechách.

»Švýcarské referendum jasně ukázalo, jak na ně. Normální lidi postavili první hráz muslimské invazi, když to ti zkorumpovaní politici nevidí! A nejen politici (ti měli být už dávno zavření), ale je i spousta multi-kulti intelektuálů, těch užitečných idiotů, kteří ve své blbosti islámskému nebezpečí pomáhají. Zrazují naši křesťanskou civilizaci a svým pseudohumanismem předávají Evropu muslimům. Nebezpečí je blízko, není čas se s někým párat! Než to všechno dorazí i do Čech, je třeba se s nimi rychle vypořádat! S muslimy i jejich naivními pomahači! Dokud je čas! «

... cítíte to? Tu esenci síly, která se vlévá do žil a zrychluje dech? Ten pocit sounáležitosti s bratry, kteří to vidí stejně? Vždyť ta Myšlenka je tak JASNÁ... není na tom nejmenší pochyby. Oni jsou zlo a my hájíme to dobro... ani stín pochyb. A je nás čím dál víc... to dává sílu... a síla je tak opojná. Nebezpečí je blízko a je tak jasné... Ale taky je blízko den, kdy ucítí naši sílu všechno, co nám stojí v cestě... příživné socky, cizinci, muslimové, politici, multi-kulti přisluhovači... všichni ti...

V povědomí české veřejnosti kulminuje protiislámská vlna. Je to cítit z mnoha míst, z internetových diskusí nejvíce. Absurdní na tom je, že Češi s muslimy žádnou zkušenost nemají. Ani pozitivní, ani negativní, muslimové v ČR prakticky nejsou, natož radikální islamisté. A tak se masa občanů musí spokojit se selektovanými (tj. neobjektivními) informacemi z novinových zpráv a televizních šotů, které tvoří jejich pocit ohrožení. Ještě zvláštněji zní argumenty o ochraně křesťanských (!) hodnot před islamizací. Já jako katolík s tím mohu radostně souhlasit, ale naprosto směšně to zní z úst ateistických ochránců převážně ateistických Čech, kteří jakoby se včera probudili a najednou si vzpomněli na své křesťanské kořeny.

V Německu na přelomu 20. a 30. let převládla krize. Nejen ekonomická, která drtila podnikatele stejnou měrou jako široké dělnictvo, ale i politická a společenská. Lidé byli otráveni politikou, která jim nedokázala po Světové válce dodat hrdosti. Cítili se poníženi Společenstvím národů, které jim diktovalo vše od reparací po zbrojní kvóty. Cítili zhnusení nad politiky, kteří se pořád o něčem handrkovali v Reichstagu, ale nikam to nevedlo (kromě jejich „koryt"). V tom všeobecném zhnusení a marasmu se pak objevil Někdo, kdo nabídl jasný pohled na věc, jasně pojmenoval nebezpečí, jasně určil viníky a jasně řekl, co s nimi udělat...

Čechy na konci roku 2009 zažívají také vlnu krize ve všech rovinách - ekonomické (po tučných létech přišel první hubený rok), politické (vládne provizorní vláda, odložené volby), společenské - nadšení z nabyté svobody vyprchalo a převládá neurčité zhnusení všech nad vším. Politici jsou prolhaní, sport je podplacený, podnikatelé jsou zloději... Ať už je důvod rozmrzelosti racionální či nikoliv, rozmrzelá masa veřejnosti se radikalizuje na zástupných kauzách - a tak budí vášně tu „socky" na střeše Milady, tu Cikáni na přídavkách, co nechtějí dělat, tu Lisabonská smlouva a „diktatura" EU, tu nejnověji také „muslimské nebezpečí", svírající Evropu.

Židé nebyli v Evropě nikdy oblíbeni, nicméně uměli najít ve společnosti skuliny a v nich si žít po svém. V převážně katolické Evropě vypadali však vždycky „divně" a tajemně. Především měli svou víru. Jinou víru. Byla mezi nimi různorodá směs lidí - komunisté, liberálové, vědci i podvodníci, vidět ale byli především ti ortodoxní. Už jen ten jejich způsob oblékání, ty pejzy, ty směšné klobouky, no uznejte, když jsou v Evropě, měli by se oblékat jako my, říkalo se tehdy. A synagogy! Jak mohou politici dovolit, aby ti bohovrazi znesvěcovali naši půdu těmi svými svatyněmi! V Evropě je místo jen pro kostely! A pak - pronikli také do finanční sféry, kdejaký směnárník a lichvář je Žid a lichvář všech lichvářů - Rotschild - Žid nad Židy, který svými milióny korumpuje politiku a kupuje si svět! Židé usilují o světovládu, množí se jako myši a svými pařáty rdousí starou dobrou křesťanskou Evropu...!

Protimuslimské vášně zatím bublaly v hospodských a internetových diskusích, skýtají však netušený potenciál. Každý, byť sebehloupěji sesmolený blog, který obsahuje hesla, použitá v hlavičce tohoto článku, získá závratnou karmu a bohatou diskusi. Dva novinářské články, které vyšly nedávno na iDNES (vyšplhaly ihned na špici čtenosti se stovkami diskusních příspěvků zde a zde) však ukazují, že věc stoupla do vyššího patra. Potenciálu si všimli i novináři, kteří jsou ze zájmu veřejnosti živi a křížová válka proti „nepříteli" může začít. Poslední a nejvyšší úrovní bude, až téma správně uchopí další skupina, která je z pozornosti veřejnosti živa. Politici.

Židé v Německu 30. let jistě nebyli příčinou krize a všeobecné rozmrzelosti. Každý je znal jako možná podivíny, ale přece jen také jako spoluobčany „z krámu na rohu". V každém případě podobně „podivínských" menšin bylo ve společnosti spousta. Například hrobníci. Nebo zednáři. Nebo nesezdaní pánové. Nebo komunisté. Proč byli zrovna Židé hromosvodem prvního a největšího pogromu se dodnes přou historikové. Pravděpodobně šlo jen o souhru osudových náhod (mezi které patří i osobní antipatie jistého kaprála z Rakous). V každém případě se stali zástupnou obětí masové hysterie, která vyústila v nejhrůznější genocidu moderních dějin. Slyšme dobře - masové hysterie. Protože původce myšlenky byl masově milován a Židé začali být masově nenáviděni. A vše začínalo přitom tak nenápadně. Spravedlivou obranou vlasti a staré dobré Evropy před plíživým „cizím nebezpečím".

Poslední ze dvou jmenovaných článků je přitom z kategorie typicky zavádějících. Již svým dramatickým nadpisem sugeruje emoce ohrožení. V celém textu nalezneme spíše než fakta jen citace jisté p. Sládkové (vedoucí pobočky IOM) a hlavně číslo 4%, které znamená počet cizinců vůči domácí populaci. Toto číslo (4%) znamená podprůměr EU (6,2%), oproti zemím, které mají však s imigrací tradiční problémy, je to výrazný podprůměr (např. Španělsko 12%, Francie 6%, Rakousko 10%, Německo 9%). Nejvíce zavádějící na tomto čísle 4% však je, že neříká vůbec JACÍ cizinci je tvoří. Zatímco ve starých zemích EU jsou jejich cifry tvořeny z velké části „hardcore" cizinci, tj. černochy a muslimy, u nás největší část tvoří Ukrajinci (33%), následováni Slováky (17% - důsledek dělení republiky) a Vietnamci (13%) S velkým odstupem následují Rusové, Poláci a Němci. Jinak řečeno - tři čtvrtiny cizinců u nás pochází z okolních zemí (s křesťanskou tradicí) nebo jinak - tři čtvrtiny cizinců jsou ze stejné slovanské kulturně-jazykové skupiny (40% cizinců jsou občany jiných států EU). Téměř neviditelní ukrajinští dříči na stavbách ani zcela samostatní vietnamští trhovci neznamenají pro naši zemi zátěž (spíše ekonomický přínos) a pokud odečteme Slováky (počítat naše ex-spoluobčany mezi kulturně odlišné přistěhovalce by chtělo silný žaludek), dostaneme se naopak na číslo 3,38%, jež nás řadí spíše na konec žebříčku EU. Že počet cizinců poslední léta roste, je sice pravda, ale to hovoří jen o růstu blahobytu naší země a její přibližování se průměru EU i v tomto parametru (kromě jiných). Navíc struktura jejich národnosti se po léta téměř nemění (stále Ukrajinci, Slováci a Vietnamci), takže nějaká velká překvapení na obzoru nejsou. To znamená, že muslimští radikálové nás nezaplavují a je extrémně nepravděpodobné, že by v budoucnu začali.

„Ich bin ein Berliner" prohlásil J.F.Kennedy na návštěvě komunisty obklíčeného Západního Berlína v roce 1963. Každému bylo jasné, že tento Američan nemluví o svém původu, že jeho slavný výrok „Já jsem Berlíňan" má hlubší poselství.

Přeneseně - pokud se kdekoliv na světě děje nějaké menšině bezpráví, ohrožuje to i přímo nás samotné. Každý jsme členem nějaké menšiny. Kromě toho, že jsme většinoví Češi, každý jsme zároveň i menšinovým rybářem, skejťákem, masochistou, diabetikem, ufologem, metalistou, nezaměstnaným, hysterkou nebo  blonďákem, a nemůžeme si být nikdy jistí, že při příští „spravedlivé odplatě" nepřijde řada právě na naši skupinu. Proto všichni svobodomyslní lidé byli také Berlíňany v době, kdy jim hrozilo akutní nebezpečí komunistické agrese. Proto by se měli všichni svobodomyslní lidé stát třeba homosexuály nebo Cikány, bude-li jim bude hrozit ze strany nějaké masové hysterie bezpráví. Ne kvůli sympatiím k těmto menšinám (ty samy o sobě mohou být perverzní, nespravedlivé, kriminální nebo kdovíjaké jiné), ale kvůli obavě z oné demagogické hysterie, která je vždy slepá, neovladatelná a velmi nebezpečná. Kvůli vlastnímu zájmu o udržení svobodného charakteru společnosti. Svobody, která je neslučitelná s masovou hysterií jakéhokoliv druhu.

Muslimská komunita v Evropě není jednotná. Tvoří ji milióny různých lidí různých národností, způsobů víry, míry začlenění, apod. Jen poměrně malá část z nich je zdrojem problémů a jen nepatrná část z nich je nebezpečná jako islamisté. Problémy s muslimy vykazují pouze některé z evropských zemí. Mimochodem - nám samotným se nepodařilo vyřešit problémy s komunitami, které u nás žijí staletí (Romové) a zkoušíme činit generalizující soudy o selhání integrace jiných (severoafrické komunity ve Francii nebo pákistánské v Británii), kteří tam žijí sotva druhou generaci.

Muslimové nepotřebují žádnou zvláštní ochranu. Musí dodržovat zákony země, ve které žijí, v opačném případě nechť jejich kriminalitu potírá stát stejně, jako jakoukoliv jinou kriminalitu. Vražda ze cti je stejně ohavný zločin jako vražda pro peníze nebo vražda ze žárlivosti, se kterými mají Evropané vlastní bohaté zkušenosti a neorganizují proti nim politické manévry. Stačí policie, soudy a kriminály. Pokud je tato medicína dostatečně silná na kriminálníky ateistické či křesťanské, bude jistě účinkovat i na ty muslimské. Vést proto kampaň proti multikulturalismu je jako pořádat hon na chcíplou krávu. Myšlenka „multi-kulti" je již léta mrtva. Jen mnozí islamobijci si toho dosud nevšimli.

Islámský extremismus a špatná integrace některých muslimských skupin jsou problémem. Ale jen jedním z mnoha problémů, které Evropa má, a zdaleka ne tím největším.  A vůbec ne problémem českým. Velkým problémem se ale stane, pokud z toho Někdo učiní záminku k rozpoutání masové hysterie. Ta velkým problémem je vždy, a z té jediné je nutno mít obavy. Na tu je totiž jakýkoliv racionální argument krátký. A jako zástupná záminka ji poslouží cokoliv. Třeba i „muslimské nebezpečí"...